Alergici celé země, spojte se! - do voleb
Alergií jsou samozřejmě nespočetné druhy, a spousta se jich ještě objeví, neb dosud nebyly diagnostikovány. Ale jedna alergie se nám dnes rýsuje velmi zřetelně - alergie na politiku - a politiky.
Abychom coby obyvatelé české kotliny nebyli zase příliš hrdí na svou výlučnost, musím přiznat, že moje anglická šéfová nám nad kávou pobaveně četla britský průzkum na nejvíce a nejméně důvěryhodné instituce a profese. V obou případech byli poslední politické strany a politici. Takže, jak se zdá, je to dnes v Evropě docela typický jev.
Problém je, že proti pylům existuje většinou nějaká obrana. Ne vždy úplně působí, ale snaha tu je. Ale co polykat nebo kapat do očí nebo si stříkat do nosu nebo do krku proti politice? Je sice pravda, že když se pořádně nadopuju proti těm svým pylům, jsem tak ospalá a malátná, že je mi i politika ukradená! Jako vedlejší účinek dobré. Ale léky by přeci měly působit adresně!
Alergici mají jednoduchou strategii: pokud možno se vyhýbat vysoké koncentraci alegrenů. Jsem-li alergická na psy nebo kočky, nemívám je doma (leda že je tak strašně miluju, že mi to za ty záněty očí, nosu, krku a čeho všeho stojí). Ale jak se vyhnout politickým alergenům?
Byla by to tvrdá kůra: zakázat číst noviny, pouštět televizi (třeba by se dalo odhlasovat, že politika smí být v TV až po 22. hodině?), zakázat Internet (popřípadě vyfiltrovat politiku tak, jako se blokují stránky s pornografií) - a nechodit do hospody, protože politika jako téma tam taky vždycky padne! Takže nejlépe ta stará metoda všech, kdo měli dost mělkosti současné společnosti a chtěli se věnovat hlubším hodnotám: šup do lesa a poustevničit! No, ale to nikdy nebylo pro všechny - mnozí přitom totiž zjistili, že ze všeho nejvíc jsou alergičtí sami na sebe, a prchli zpět mezi lidi.
Ale my jsme skoro všichni homo politicus, tak jak to nejlíp řešit na úrovni společnosti? Asi jsme to prošvihli:mohli jsme spustit volební antikampaň, nevolte toho a toho, JE TO NEBEZPEČNÝ ALERGEN!
A mohli jsme hledat spojence s přirozeným koaličním potenciálem - jako třeba Kroužkujte ty dole, s těmi bychom se určitě shodli na spoustě témat...
No, ale pozdě, jako vždycky, volby už běží, a i já doufám, že se nebudou hned tak opakovat. Jsem už z těch kampaní opravdu hin, a z každého dalšího plakátu mě bolí ještě víc mé jarními pyly nateklé oči.
Takhle můžu jen na alergiky - spolutrpitele apelovat, aby nevolili ty politiky, na které jsou alergičtí.
Ale to by žádný alergik stejně nikdy neudělal. Ledaže by se hooodně přejedl Zyrtecu nebo Xyzalu.
Vlasta Lišková
Umění vyjednávání aneb Ovce nebo kráva
Velký šéf AB pověřuje tým svých vyslanců: „Běžte a zjistěte, co bychom jim tak mohli dát, aby toho bylo co nejmíň – nejradši nic!“
Vlasta Lišková
Manažere, manažere… aneb Do roka a do dne se ti to rozpadne!
Tak nám skvělá reforma policie právě zcela rozložila nejlépe fungující policejní útvar... a všichni teď budou řešit, na čí přání se tak stalo a kdo se z toho bude radovat.
Vlasta Lišková
Trable s přátelstvím a s Čínou
Jsou hodnoty, které se dají spočítat v peněžních prostředcích a výši zisku. Jsou hodnoty, u kterých to není možné. Jako jsou přátelství a čest. A tohle teď balancujeme v našich smlouvách s Čínou.
Vlasta Lišková
Modrá tykadla aneb Kdo je náš nepřítel
V jedné blíže neurčené demokratické zemi v blíže neurčené době na blíže neurčené planetě vedou dva občané diskusi:
Vlasta Lišková
Pohádka na sobotu o ztraceném papouškovi
Byla jednou jeden farmář a měl malou farmu. Farmičku jako formičku, ale nebyla to farma jen tak ledajaká. Měl hnědé slepice, které běhaly po dvoře, kvokaly, kdákaly, hrabaly, zobaly a snášely vejce. Měl krocany, kteří se nakrucovali a hudrovali a vypadali tak impozantně, že se jich každý bál. Měl perličky, které opravdu perlily v tom, jak vypadaly zajímavě a exoticky. A měl dokonce i pár pávů, kteří se s roztaženými ocasy procházeli po dvoře a dodávali farmě tu správou vznešenost. No uznejte, ne každá farma si může dovolit pávy!
Vlasta Lišková
Apokryf betlémský byrokratický o sčítání lidu
Josef byl tak zamyšlený, že prudce vrazil do nazaretského rabbiho. Zachytil ho, aby starý pán neupadl, a začal se chvatně omlouvat.
Vlasta Lišková
Václav Havel a (ne)kondolence z Kremlu
Václav Havel zemřel, a do Prahy začaly proudit kondolence z celého světa. Patří to k diplomatické zdvořilosti. Řekla bych, že je státy mají už předtištěné, prostě se to podepíše a pošle skoro na automatiku. Když má hlava státu někoho, kdo zemřel, opravdu ráda nebo ho považuje za velmi důležitého, napíše se to osobněji. Ale je asi poměrně originální kondolenci vůbec nenapsat – nebo jen tak něco vzkázat přes vyslanectví. A to právě udělal Kreml.
Vlasta Lišková
Mírně morbidní adventní zamyšlení o zubu moudrosti a smrti
Tak mi moje zubařka odpískala zub moudrosti. Jediný vyrostlý. Nejdřív nad ním chvíli vrtěla hlavou, pak si udělala rentgen a pak řekla, že musí ven.
Vlasta Lišková
Rodiče a šikana
Tak jsem telefonovala s mámou a uprostřed rozhovoru jsem se zaposlouchala sama do sebe.
Vlasta Lišková
Marťani a stávka
Vláda jsou Marťani. Fakt že jo. Asi všichni, do jednoho. Styl jejich reforem se mi sice moc nelíbí, ale kvalita člověka a to, zda souhlasím s jeho politickými názory, nemusí jít nutně ruku v ruce. A tak jsem až doteď žila v iluzi, že v tom jejich celku se přeci jen vyskytuje pár roztroušených relativně rozumných a slušných jednotlivců, a premiér je jedním z nich.
Vlasta Lišková
Absťák z politiky aneb S politiky žít neumíme… a bez nich taky ne.
Tak jsem si prošla pěkným absťákem z politiky. Asi před rokem jsem tady začala psát blog. Právě vrcholila volební kampaň, či spíš se jich zřetězilo nezvyklé množství za sebou. Národ šílel podrážděností, a já taky. Jakoby všichni měli pocit, že když to teď nenavolí dobře, bude to konec a naše země upadne do propasti dějin. Říkala jsem si, pěkná blbost, ale nějak mě to vtáhlo taky.
Vlasta Lišková
Dukáty, dukáty, kde jsou mé dukáty?
Tak jsem začala na iDnes blogovat. Koukla jsem, že pod příspěvky se dá i diskutovat. Ale to mě moc nebere, já radši diskutuju z očí do očí, tyhle anonymní diskuse mě dost deptaj'. - Ha! Někdo mi napsal pod příspěvek komentář. Přeci jen se sluší odpovědět! Kruci, nejde to, musím se zaregistrovat. – To je hloupý, registrovat se, abych mohla diskutovat na svém vlastním blogu!
Vlasta Lišková
Výzva pro Jiřího Mádla a Martu Issovou
Tak jsem se dnes po ránu hnala po centru Prahy a rozhodla se zaskočit si na rychlé kafe, než naběhnu do pracovního procesu. U jednoho nákupního centra stála paní s berlemi a rukou nataženou ke kolemjdoucím. Podle stavu hygieny a oděvu jsem odvodila, že nepatří ke klientům neziskové organizace, pro kterou pracuji, a nebydlí na ulici. Byla totiž velmi čistá, a to se na ulici udržet nedá. A povzdechla jsem si: už zase!
Vlasta Lišková
Konec býčích zápasů v Čechách? aneb Souboj politiků v pravé poledne
Nedělní oběd v průměrné české rodině. „Maruš, nemůžeš už nosit na stůl? Bude půl dvanácté a nestihnem to!“ Co je to za fenomén, který urychlil nedělní obědy v česko-moravsko-slezské kotlině a způsobil, že pro umenšení stresu si mnohé domácnosti nastěhovaly druhou televizi také do kuchyně, kde se obědvá?
Vlasta Lišková
Žlutá a zelená
Tak máme novou poslaneckou sněmovnu. Trochu mě zaskočila, a asi nejen mě. Kvete nám ve všech odstínech červené a modré – a nic víc. Bude z toho v parlamentu jistě pěkná vystajlovaná zahrádka, protože voliči volili, tak jak to bylo cool. Jenže pro mě je to zahrádka nebezpečně dvoubarevná. Najednou tam strašně postrádám tu zelenou a žlutou.
Vlasta Lišková
Mobilizace! Mobilizace! Mobilizace!
Střední věk má své výhody. I když se naše tělo ještě úplně nerozpadá a člověk si stále ještě připadá jako užitečný člen společnosti, má pocit, že už může moudře pokyvovat, tohle už jsem viděl, a vrtět hlavou, nic nového pod sluncem. A při téhle volební kampani jsem tak pokyvovala a vrtěla, že už z toho mám mozek skoro na kaši. Dobře, že už to - doufejme - na pár let zase končí.
Vlasta Lišková
Souvenier, souvenier... aneb Jarmark marnosti
Do voleb zbývá jen pár dní, a já si s hrůzou uvědomila, že jsem letos ještě neabsolvovala své rituální kolečko: vytlouct z politiků co nejvíce suvenýrů. Volební letáky mám všechny, ty mi chodí do schránky, ale přece se nepřipravím o všechny ty tužky, mince do nákupních košíků a další věci nezbytné pro život!
Vlasta Lišková
Jak si ještě přinafouknout kampaň aneb volební otesánek
Tak si jedu v pátek tramvají v Praze po Plzeňské, po své obvyklé trase, ve stádiu obvyklé ranní nepříčetnosti. Najednou překvapeně ostřím: vidím velký bílý flek tam, kde se normálně zelená kousek trávníku. Je to bílý stan, a velkými písmeny hlásá: Praha 5 v běhu času. Hm, asi výstavka fotek a tak. Vedle nápisu se skvěje logo Prahy 5.
Vlasta Lišková
Volit či nevolit, je to dnes ještě vůbec otázka?
Všichni, kdo se jen trochu zajímáme o politiku, víme, že rozhodně volit!!! Vždyť volba, svobodné to vyjádření vůle suverénního občana k běhu věcí veřejných, to je to, co činí demokracii demokracií a nejlepším státním uspořádáním v dějinách lidstva, věcí posvátnou a skvělou! - No, a tyhle vznešené bláboly mi už začínají pěkně lézt na nervy.
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 877x