Dukáty, dukáty, kde jsou mé dukáty?

Tak jsem začala na iDnes blogovat. Koukla jsem, že pod příspěvky se dá i diskutovat. Ale to mě moc nebere, já radši diskutuju z očí do očí, tyhle anonymní diskuse mě dost deptaj'. - Ha! Někdo mi napsal pod příspěvek komentář. Přeci jen se sluší odpovědět! Kruci, nejde to, musím se zaregistrovat. – To je hloupý, registrovat se, abych mohla diskutovat na svém vlastním blogu!

Co nejrychleji se registruji, různá upozornění a informace všechny bez přečtení odklikávám. Stejně mi to trvá sto let, já na tydle registrace fakt nejsem... Buď to tvrdí, že jméno už je obsazené, nebo to otravuje nějak jinak. Obrázek lišky, co se mi tam nabídl, moc se mi líbil a co jsem si tedy zaklikla, se změnou mého jména zase záhadně zmizel. uáá! Ale nemám čas ho znovu hledat.

Honem odpovídám na příspěvek, i když kdo ví, kde už je přispěvateli konec... Ha, další příspěvek! Kliknu... a ono mi to říká, že smím mít jen jeden příspěvek, protože nemám nějaké dukáty... Grrrrr... jak já nerada registrace, a ještě míň sbírání bodů a kreditů a etiket atd.... To fakt užírá strašně času, a tím i života.

Zuřím, jsem frustrovaná, očividně už dnes na nic neodpovím. Přes rudou mlhu si čtu o sběru dukátů. Říká se tam, že kdo si pravidelně otvírá iDnes, už je určitě má. Další moje grrrrrrrrr – to já dělám, ale to bych tam bývala musela být zaregistrovaná, a já ty registrace fakt nemusím...

No, ale teď vztekle klikám po iDnes, abych aspoň něco nasbírala. Jsem pěkně otrávená... Nějak jsem vložila moc emocí do těch voleb, co právě skončily... Teď jsem utahaná, leze mi na nervy vše, zvlášť tohle registrování, klikání, hopkání po webu, zjišťování, jak vůbec co a jestli vůbec funguje...

x x x

Dala jsem si pauzu. Od blogů, webů. diskusí. Ale už jsem zase zpět. Občasným poklikáváním jsem nasbírala přes dvě stě těch zlatých potvor, tak jsem snad z obliga. Vím, že je tam něco o hranici tří set, po které mohu diskutovat, jak chci... Ale dvě stě už mi určitě dovolí aspoň pár příspěvků!

Zas jsem vyrobila blog. A diskuse se tam dost rozjíždí. Odpovím na jeden komentář...

ale na tohle musím OPRAVDU TAKY odpovědět! – Vždyť to zase nejde!!!!.... grrrrrrrrrrrr... vypnu a zase zapnu počítač... to by v teorii mělo stačit?!? aspoň ještě jeden příspěvek!!! – nejde to stejně, ať už je to tak nastavené nebo jen moje nešikovnost...

Ale už se možná blížím třem stovkám zlatých potvor! Kolik že jich mám?! – Ach jo! Zapomněla jsem se zalogovat, tak už půl dne klikám naprázdno!

x x x

Smyslem mého života teď je proklikat se do tří stovek. Tak klikám, klikám jako zběsilá. A ze zlomyslnosti a frustrace se pouštím do soutěže: schválně, kolik bodů naberu tím, že proklikám ikskrát tentýž článek, ale z různých záložek!!! – Prima, patnáct dvacet bodů jsem vyklikala, než mě to stoplo!

Teď v sobotu jsem četla v příloze Lidovek, že jedno kliknutí na Internetu s sebou nese produkci 7 gramů CO2. Tak ať žije ekologie!

PS Přiznávám, že konečně už ty prožluklé dukáty mám. Ale byl to boj!!!