Absťák z politiky aneb S politiky žít neumíme… a bez nich taky ne.
Podle všech pravidel psychologie na mě mělo zřejmě psaní působit terapeuticky. Coby kanál, kterým odteče má agrese a napětí povolí. Bohužel, nic takového nenastalo. (Tady je vidět, že ani psychologie, pro mnohé dnes spíše matka moudrosti než dávná filozofie, to vždycky netrefí.) Psala jsem, a byla naštvanější a naštvanější.
Po volbách jsem už měla opravdu dost. Znáte to, když je člověk něčím přetažený? V hlavě mu začnou tepat kladívka, a reagují na každý zvuk včetně šepotu, v mém případě hlavně na některá klíčová slova jako demokracie, svobodný trh, reforma zdravotnictví, DPH, státní zakázky, Evropská unie a národní zájmy.
Rozhodla jsem se tudíž sledování politiky zanechat. Při diskusích v televizi jsem okázale předstírala nezájem. Předstírala, předstírala... až jsem si musela zacpat uši a utéct, kvůli zkroucenému žaludku a těm kladívkům.
Problém ale byl, že sotva jsem utekla, musela jsem se zase vrátit. Zdálo se mi totiž, že když kousek něčeho prošvihnu, přijdu o něco opravdu zásadního. No závislost jak vyšitá...
Pochopila jsem, že co nejde po dobrém, musí jít po zlém. Rozhodla jsem se od médií vskutku odříznout a zapojila své přátele. Převzali laskavě do úschovy většinu mašinek a kablíků, co člověka dnes připojují ke světu – nebo spíš k obrazům o světě, a v zájmu mého duševního zdraví mě zamkli doma se zásobou kafe, čaje, vody s bublinkami, kvalitní literatury a nějakou tou čokoládou, kterou jsem ovšem všechnu slupla již v prvních pěti minutách.
Poté, co chudáci přátelé museli odolat několika půlnočním telefonátům či rojům esemesek na stereotypní téma: okamžitě mi přivez zpátky set top box! nebo aspoň naval ten kabel od počítače, ty necitelná nestvůro! nebo mě na aspoň chvíli odemkněte, ať si mohu koupit noviny! jsem se konečně uklidnila. Můj stav se prudce vylepšil, v hlavě přestalo bušit. Slunce svítilo, práci zpívali a život byl krásný a zajímavý.
Teď jsem tak trochu překvapená, o co všechno jsem přišla. Ale vlastně mě to moc nemrzí. Ta nepolitická doba byla úžasná. Jenže... jak se teď v politice začíná opravdu něco dít, bylo by riziko to ignorovat. Člověk by mohl skončit dost překvapený. Ale zkusím to jen tak jemně... jedním okem a jedním uchem. Za ten negativní adrenalin to opravdu nestojí... a že ho teď mezi politiky lítá opravdu záplava.
A výjimečně řeknu: chudáci politici! Ti mají ty emoce z první ruky. Sice si je sami vytvářejí, ale všechny, co pošlou na ty druhé, se jim vrátí zpátky stonásobně zesílené. Žít v tom emocionálním a mediálním hluku musí být neuvěřitelně hrozný... říkám si někdy, když je vidím v televizi, jak se hýbou, mluví i vypadají jako zombie, totálně vyžvejkaní. Nevím nevím, jestli ty peníze a moc, popřípadě ideály (fakt věřím, že někteří je ještě mají) stojí za práci v tomhle psychicky hrozně toxickém pracovním prostředí.
Vlasta Lišková
Umění vyjednávání aneb Ovce nebo kráva
Velký šéf AB pověřuje tým svých vyslanců: „Běžte a zjistěte, co bychom jim tak mohli dát, aby toho bylo co nejmíň – nejradši nic!“
Vlasta Lišková
Manažere, manažere… aneb Do roka a do dne se ti to rozpadne!
Tak nám skvělá reforma policie právě zcela rozložila nejlépe fungující policejní útvar... a všichni teď budou řešit, na čí přání se tak stalo a kdo se z toho bude radovat.
Vlasta Lišková
Trable s přátelstvím a s Čínou
Jsou hodnoty, které se dají spočítat v peněžních prostředcích a výši zisku. Jsou hodnoty, u kterých to není možné. Jako jsou přátelství a čest. A tohle teď balancujeme v našich smlouvách s Čínou.
Vlasta Lišková
Modrá tykadla aneb Kdo je náš nepřítel
V jedné blíže neurčené demokratické zemi v blíže neurčené době na blíže neurčené planetě vedou dva občané diskusi:
Vlasta Lišková
Pohádka na sobotu o ztraceném papouškovi
Byla jednou jeden farmář a měl malou farmu. Farmičku jako formičku, ale nebyla to farma jen tak ledajaká. Měl hnědé slepice, které běhaly po dvoře, kvokaly, kdákaly, hrabaly, zobaly a snášely vejce. Měl krocany, kteří se nakrucovali a hudrovali a vypadali tak impozantně, že se jich každý bál. Měl perličky, které opravdu perlily v tom, jak vypadaly zajímavě a exoticky. A měl dokonce i pár pávů, kteří se s roztaženými ocasy procházeli po dvoře a dodávali farmě tu správou vznešenost. No uznejte, ne každá farma si může dovolit pávy!
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 877x