papirove penize

Na zacatku toho jsou bezcenne inflacni papirove penize. Uz Lenin je jasne identifikoval jako cestu burzoazie k odirani strednich a nizsich vrstev a autor BrettonWoodskych dohod, John Mayard Keyness jej v tomto citoval. Stejnetak Alan Greespan ve svem clanku Zlato a ekonomicka svoboda jasne argumentuje proc je podle nej ekonomicka svoboda jednotlivce bez zlata nemozna.

.

V principu to funguje tak, ze soucasny system castecnych rezerv na papirovych penezich s nucenym obehem neustale bobtna. Ten kdo ma nove vytvorene penize prvni je utraci beze ztrat, ten druhy pak s minimalni ztratou. A nez se ty penize objevi ve vasi penezence, davno uz ztratily odpovidajici cast hodnoty. Do konce 70. se inflace definovala jako zmena objemu obeziva vuci vsem statkum za nej ziskatelnym. Takze prudky rust burzy bez poklesu jinde byl jasnym dukazem inflace - dnes prudkemu rustu burzy tleskame. Kdyz bublina praskne, natistene penize se rozsiri ve velkem a lide zavisli na papirovych penezich (chudsi) trati.

Re: papirove penize

Naopak klasicka ekonomika na prirozenem zakladu pouziva meny komoditni. Tedy k placeni uziva statku, ktere maji realnou hodnotu a jsou pro takove ucely vhodne - drahe kovy to nejsou nahodou. Dobre se deli, zlato umoznuje prenest slusne bohatstvi v malem objemu i hmotnosti - unce (cca 31g) stoji dnes od 25 tisic korun nahoru a roste.

.

Bonusem pak je sporeni. Jak roste objem statku, roste i hodnota penez a tak mirne stoupa hodnota toho, co jste odlozili samovolne a zadnou banku k tomu nepotrebuje.

.

Solidnim zdrojem poznatku na toto tema je Institut Ludwiga von Mises http://mises.org

když babička

nikoho nemá , bude jí lépe v domově pro seniory

Re: když babička

tak jí ho zaplať ty vemeno

Postarat se

o vlastní rodiče a prarodiče považuji za samozřejmost. Starat se o všechny ostatní seniory považuji za nemožné.

Re: Postarat se

Ale to po Vás autorka nechce, máte-li nadprůměrný plat, stačí, když se postaráte o vlastní rodiče a svému platu přiměřený počet náhodně přidělených seniorů.

A vlastně v tom musím s autorkou souhlasit, jestliže dnes na sociálním "pojištění" platím téměř dva průměrné důchody, asi by mi bylo milejší ty prachy posílat rovnou svěřeným důchodcům, než je lít do státní kasy, kde můžou být použity vcelku na cokoliv. Jen se autorka nějak zapomněla zmínit o tom zrušení sociálního "pojištění".

Autorko

POčítám se mezi "bohaté", ale kafe za 75 jsem si ještě nikdy nedal.

To jsou ty paradoxy.

Re: Autorko

já taky ne, ale článek se mi moc líbí. Akorát bych neoslovoval ty dva trapné ichtyly, takoví se mají ignorovat a ostrakizovat.

Opravdu to nechápu

Jak to, že v našem štědrém sociálním státu je někdo nucen žebrat? Asi to zní sobecky, ale odmítám přispívat na ty, kteří si zvolili žebrání či kradení jako životní styl. Určitě existují lidé, kteří nežebrají na alkohol nebo cigára, ale nemyslím si, že nemají jinou možnost, jak se uživit.

Já bych se rozhodně styděla takto skončit, a proto si na stáří a případ pracovní nemohoucnosti šetřím.

Re: Opravdu to nechápu

"a proto si na stáří a případ pracovní nemohoucnosti šetřím"

Tak to  Vám blahopřeji. Ovšem pochybuju, že makáte za minimální mzdu, pravděpodobně máte to štěstí, že Vám bylo nějaké schopnosti dáno více, než je průměrné, díky čemuž jste zajištěna. Jenže co ti, kteří prostě jsou průměrní či dokonce podprůměrní a jejich hodnota na trhu práce je nízká (a na regulacemi nedefermovaném trhu práce by klidně mohla být pod životními náklady) díky jejich snadné zaměnitelnosti za někoho jiného?

nevíte o čem mluvíte

jako ostatní diskutéři vůbec nechápu proč sem pletete ty dva herce a za druhé,velice se budete divit.Pro takové občany jsou tzv. charitativní centra a naříkejte, že nejsou. Jsou, ale lidé se často za to stydí. Jinak znám plno takovýchto žebráků, kteří bohužel mají nad sebou tzv. bosse,pro kterého musí sbírat peníze.Když jim nabídnete jídlo, nebo že jim něco koupíte, divila byste se, jak dokáží být sprostí.Takže, jak se říká, kdo chce práci si jí najde a jinak, kdo potřebuje pomoc, a%t se obrátí třeba na faru, charitu a další organizace.

Autorko, když si dáte kávu za 75.- potom nefňukejte ......

Tak zrovna s těma bytama pomalu

Chudáci zažili prodání obecního bytu, přednostně se nabízely nájemníkům a to za cenu opravdu směšnou, byt v Dejvicích za půl milionu je skutečně zadarmo. Že neměli peníze? Objevilo se několik spekulantů kteří byli ochotni od důchodců ty byty hned vykoupit a nechat je tam bydlet a klidně zadarmo či za pakatel, protože jim se to sakramentsky vyplatilo.

Mimochodem chápu že si někdo zvyknul na svůj malý byteček 4+1, ale ve chvíli kdy ten člověk žije sám tak zákonitě nemůže nájem a služby v takovém bytě utáhnout.

Re: Tak zrovna s těma bytama pomalu

presne tak, u nas zije duchodkyne v regulovanem najmu na praze 1, porad fnuka, ale jenom odstupne je tam 300 000!

a co s tím vaším rádoby dojemným

příběhem mají oba mladí herci společného? Jsem si naprosto jistý, že tihle velmi rozumní a zodpovědní lidé by se o své nejbližší dovedli postarat a dali jim první poslední. A O TOM TO VŠECHNO JE! Tady je nejvíce očerňuji lidé, kteří celý život natahují ruku po almužně státu a nadávají (většinou po hospodách). A pokud si oni vychovali potomky k obrazu svému, dobře jim tak! Ať skončí na ulici. Málokdo z těch kverulantů připomene sociální dávky a platební limity, kterými jsou lidé v nouzi zvýhodnění..a mohly by být i vyšší, pokud by naše země nebyla tak zadlužená..mimochodem, jsem důchodce..

Re: a co s tím vaším rádoby dojemným

Na hlavu , že ?

Adoptovali jsme dědečka.

Re: Adoptovali jsme dědečka.

Je bezdětný vdovec. Chodí k nám na svátky a nebo se zastaví je tak na popovídání, občas zajdeme my k němu. Vášnivě rád houbaří, tak se navzájem doprovázíme, když jedu pro kozu či ovci do zástavu, dělá mi cestou tam navigátora a cestou zpět hlídá, jestli je zvíře v nákladovém prostoru v pohodě. Abych mohla v klidu řídit. Pak staříčkům vykládá, kde jsme byli a jaké divy, tam, co jsme byli ve stádě mají. Náhorní skot mu učaroval. Ke kamarádovi - chovateli jezdím minimálně dvakrát do roka a kafe. Co potřebujeme, by šlo snadno vyřídit telefonem. Navíc 60 km převážně silnicemi 2. a 3. třídy tam a zase zpět....Ale dědeček se opře o ohradu, pozoruje pasoucí se stádo...

Na druhou stranu, když se rozpovídá, tak mi sděluje velice cenné rady o kvalitě každého kousku půdy v okolí, o počasí, o plodinách kterým se tu daří. O rozkulačování. O příbuzenství. O kostlivcích.

Žije tu skoro osmdesát let. My se přistěhovali před devíti lety.

Koho volil nevím. Neptala sem se. Volba je přece tajná.