16. dubna 2018
Umění vyjednávání aneb Ovce nebo kráva
Velký šéf AB pověřuje tým svých vyslanců: „Běžte a zjistěte, co bychom jim tak mohli dát, aby toho bylo co nejmíň – nejradši nic!“
Vyjednavači: „Chtějí krávu!“
Velký šéf AB: „ A celou farmu by nechtěli?“ (Velkoryse:) „Ale víte co? Dáme jim ovci!“ (Chvíli se kochá vlastní velkomyslností) „A máme to vyřešené!“
x x x
AB: „Tak co?“
Vyjednavači: „Tak nic… ovci nechtějí. Prý chtějí krávu, a ne ovci.“
AB: „To je neuvěřitelné! Co si o sobě myslí?! Jiný by je vyhodil, a já jim nabízím skvělou ovci! – Ehm, no dobře! Vidím, že vyjednávat umějí… No tak jim slíbíme tři ovce, no!“
x x x
AB: „Tak co?!“
Vyjednavači: „Tak nic! Prý se o ovcích nebudou ani bavit, když nedostanou krávu… Ovce je prý moc malá – a oni chtějí mlíko, ne vlnu.“
AB: „ Jakou zase krávu? Neřekli jste jim jasně, že kráva nepřichází v úvahu? Nýmandi! A mlíko! To by se jim tak hodilo… Mlíko já rád, a krávy jsou užitečné! No ovce taky, ale ty já nemusím! Protivně bečí a smrdí… A vlastně je nepotřebujeme! Víte co, dáme jim všech pět ovcí, ať se jich zbavíme! Budou pak lítat kolem nich, a my budeme mít pokoj na skutečnou práci! To je ono!“
x x x
AB: „Tak hotovo, že? :-))) Vyjednáno, svolávám tiskovku…“
Vyjednavači: „Ale vůbec ne! Prý i kdybys jim slíbil milión ovcí, oni prostě chtějí jednu krávu – a přes to nejede vlak!“
AB: „To by snad chtěli Minku?! Nebo dokonce Finku!?! Nebojte se, holky zlatý rohatý, já vás nedám!!!“
Vyjednavači: „A končí s vyjednáváním, o ovcích už prý nehodlají vyslechnout nebo promluvit ani jediné slovo… Dokud nebude ta kráva.“
AB: „To je ale drzost! Absolutně nechápu, co vlastně chtějí! Co takhle slona nebo mamuta?!“
Vyjednavači: „No to ne, oni chtějí tu krávu!“
AB: „Ale já vím! Snad byste taky mohli pochopit ironii… A tu tiskovku svoláme stejně!“
‚Naše firma vyvinula nejvyšší možné úsilí, aby učinila vše, co jen bylo v lidských silách. K dohodě bohužel nedošlo z důvodu neuvěřitelné tvrdohlavosti a nerealističnosti našich partnerů, kteří po celou dobu vyjednávání vlastně nevěděli, co chtějí.‘
x x x
Tak co, bude to ještě pokračovat? A budou to pořád jen ovce, nebo dojde i na tu krávu? – A co takhle kráva ve společném vlastnictví manželů?
Vlasta Lišková
Manažere, manažere… aneb Do roka a do dne se ti to rozpadne!
Tak nám skvělá reforma policie právě zcela rozložila nejlépe fungující policejní útvar... a všichni teď budou řešit, na čí přání se tak stalo a kdo se z toho bude radovat.
Vlasta Lišková
Trable s přátelstvím a s Čínou
Jsou hodnoty, které se dají spočítat v peněžních prostředcích a výši zisku. Jsou hodnoty, u kterých to není možné. Jako jsou přátelství a čest. A tohle teď balancujeme v našich smlouvách s Čínou.
Vlasta Lišková
Modrá tykadla aneb Kdo je náš nepřítel
V jedné blíže neurčené demokratické zemi v blíže neurčené době na blíže neurčené planetě vedou dva občané diskusi:
Vlasta Lišková
Pohádka na sobotu o ztraceném papouškovi
Byla jednou jeden farmář a měl malou farmu. Farmičku jako formičku, ale nebyla to farma jen tak ledajaká. Měl hnědé slepice, které běhaly po dvoře, kvokaly, kdákaly, hrabaly, zobaly a snášely vejce. Měl krocany, kteří se nakrucovali a hudrovali a vypadali tak impozantně, že se jich každý bál. Měl perličky, které opravdu perlily v tom, jak vypadaly zajímavě a exoticky. A měl dokonce i pár pávů, kteří se s roztaženými ocasy procházeli po dvoře a dodávali farmě tu správou vznešenost. No uznejte, ne každá farma si může dovolit pávy!
Vlasta Lišková
Apokryf betlémský byrokratický o sčítání lidu
Josef byl tak zamyšlený, že prudce vrazil do nazaretského rabbiho. Zachytil ho, aby starý pán neupadl, a začal se chvatně omlouvat.
Vlasta Lišková
Václav Havel a (ne)kondolence z Kremlu
Václav Havel zemřel, a do Prahy začaly proudit kondolence z celého světa. Patří to k diplomatické zdvořilosti. Řekla bych, že je státy mají už předtištěné, prostě se to podepíše a pošle skoro na automatiku. Když má hlava státu někoho, kdo zemřel, opravdu ráda nebo ho považuje za velmi důležitého, napíše se to osobněji. Ale je asi poměrně originální kondolenci vůbec nenapsat – nebo jen tak něco vzkázat přes vyslanectví. A to právě udělal Kreml.
Vlasta Lišková
Mírně morbidní adventní zamyšlení o zubu moudrosti a smrti
Tak mi moje zubařka odpískala zub moudrosti. Jediný vyrostlý. Nejdřív nad ním chvíli vrtěla hlavou, pak si udělala rentgen a pak řekla, že musí ven.
Vlasta Lišková
Rodiče a šikana
Tak jsem telefonovala s mámou a uprostřed rozhovoru jsem se zaposlouchala sama do sebe.
Vlasta Lišková
Marťani a stávka
Vláda jsou Marťani. Fakt že jo. Asi všichni, do jednoho. Styl jejich reforem se mi sice moc nelíbí, ale kvalita člověka a to, zda souhlasím s jeho politickými názory, nemusí jít nutně ruku v ruce. A tak jsem až doteď žila v iluzi, že v tom jejich celku se přeci jen vyskytuje pár roztroušených relativně rozumných a slušných jednotlivců, a premiér je jedním z nich.
Vlasta Lišková
Absťák z politiky aneb S politiky žít neumíme… a bez nich taky ne.
Tak jsem si prošla pěkným absťákem z politiky. Asi před rokem jsem tady začala psát blog. Právě vrcholila volební kampaň, či spíš se jich zřetězilo nezvyklé množství za sebou. Národ šílel podrážděností, a já taky. Jakoby všichni měli pocit, že když to teď nenavolí dobře, bude to konec a naše země upadne do propasti dějin. Říkala jsem si, pěkná blbost, ale nějak mě to vtáhlo taky.
Vlasta Lišková
Dukáty, dukáty, kde jsou mé dukáty?
Tak jsem začala na iDnes blogovat. Koukla jsem, že pod příspěvky se dá i diskutovat. Ale to mě moc nebere, já radši diskutuju z očí do očí, tyhle anonymní diskuse mě dost deptaj'. - Ha! Někdo mi napsal pod příspěvek komentář. Přeci jen se sluší odpovědět! Kruci, nejde to, musím se zaregistrovat. – To je hloupý, registrovat se, abych mohla diskutovat na svém vlastním blogu!
Vlasta Lišková
Výzva pro Jiřího Mádla a Martu Issovou
Tak jsem se dnes po ránu hnala po centru Prahy a rozhodla se zaskočit si na rychlé kafe, než naběhnu do pracovního procesu. U jednoho nákupního centra stála paní s berlemi a rukou nataženou ke kolemjdoucím. Podle stavu hygieny a oděvu jsem odvodila, že nepatří ke klientům neziskové organizace, pro kterou pracuji, a nebydlí na ulici. Byla totiž velmi čistá, a to se na ulici udržet nedá. A povzdechla jsem si: už zase!
Vlasta Lišková
Konec býčích zápasů v Čechách? aneb Souboj politiků v pravé poledne
Nedělní oběd v průměrné české rodině. „Maruš, nemůžeš už nosit na stůl? Bude půl dvanácté a nestihnem to!“ Co je to za fenomén, který urychlil nedělní obědy v česko-moravsko-slezské kotlině a způsobil, že pro umenšení stresu si mnohé domácnosti nastěhovaly druhou televizi také do kuchyně, kde se obědvá?
Vlasta Lišková
Žlutá a zelená
Tak máme novou poslaneckou sněmovnu. Trochu mě zaskočila, a asi nejen mě. Kvete nám ve všech odstínech červené a modré – a nic víc. Bude z toho v parlamentu jistě pěkná vystajlovaná zahrádka, protože voliči volili, tak jak to bylo cool. Jenže pro mě je to zahrádka nebezpečně dvoubarevná. Najednou tam strašně postrádám tu zelenou a žlutou.
Vlasta Lišková
Alergici celé země, spojte se! - do voleb
Znáte to. Modré nebe, první jarní sluníčko konečně rozpustilo poslední ošklivé šedivé závěje, hlína má teplý hnědozelený odstín a už v ní klíčí všechna tráva, která co nevidět začne rašit, sněženky, krokusy etc etc. Navíc přímo proti horizontu ztepilá bílá břízka s něžnými jehnědy. A já se otočím a zdrhám, seč mi síly stačí, neb jsem alergik.
Vlasta Lišková
Mobilizace! Mobilizace! Mobilizace!
Střední věk má své výhody. I když se naše tělo ještě úplně nerozpadá a člověk si stále ještě připadá jako užitečný člen společnosti, má pocit, že už může moudře pokyvovat, tohle už jsem viděl, a vrtět hlavou, nic nového pod sluncem. A při téhle volební kampani jsem tak pokyvovala a vrtěla, že už z toho mám mozek skoro na kaši. Dobře, že už to - doufejme - na pár let zase končí.
Vlasta Lišková
Souvenier, souvenier... aneb Jarmark marnosti
Do voleb zbývá jen pár dní, a já si s hrůzou uvědomila, že jsem letos ještě neabsolvovala své rituální kolečko: vytlouct z politiků co nejvíce suvenýrů. Volební letáky mám všechny, ty mi chodí do schránky, ale přece se nepřipravím o všechny ty tužky, mince do nákupních košíků a další věci nezbytné pro život!
Vlasta Lišková
Jak si ještě přinafouknout kampaň aneb volební otesánek
Tak si jedu v pátek tramvají v Praze po Plzeňské, po své obvyklé trase, ve stádiu obvyklé ranní nepříčetnosti. Najednou překvapeně ostřím: vidím velký bílý flek tam, kde se normálně zelená kousek trávníku. Je to bílý stan, a velkými písmeny hlásá: Praha 5 v běhu času. Hm, asi výstavka fotek a tak. Vedle nápisu se skvěje logo Prahy 5.
Vlasta Lišková
Volit či nevolit, je to dnes ještě vůbec otázka?
Všichni, kdo se jen trochu zajímáme o politiku, víme, že rozhodně volit!!! Vždyť volba, svobodné to vyjádření vůle suverénního občana k běhu věcí veřejných, to je to, co činí demokracii demokracií a nejlepším státním uspořádáním v dějinách lidstva, věcí posvátnou a skvělou! - No, a tyhle vznešené bláboly mi už začínají pěkně lézt na nervy.
- Počet článků 20
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 877x
Normálně příslušnice Pražské kavárny, leč toho času působící na detašovaném pracovišti, neboť se vrátila do svého rodného města, aby se starala o maminku.
