Konec býčích zápasů v Čechách? aneb Souboj politiků v pravé poledne

Nedělní oběd v průměrné české rodině. „Maruš, nemůžeš už nosit na stůl? Bude půl dvanácté a nestihnem to!“ Co je to za fenomén, který urychlil nedělní obědy v česko-moravsko-slezské kotlině a způsobil, že pro umenšení stresu si mnohé domácnosti nastěhovaly druhou televizi také do kuchyně, kde se obědvá?

Fenoménem je politická diskuse na ČT jedničce, v posledních (mnoha) letech moderovaná Václavem Moravcem. Sotvakde v okolních zemích se řídí organizace nedělního poledne právě jedním politickým pořadem, kterému se snaží malátně konkurovat pár pořadů v televizích konkurenčních. Tuhle popularitu má fakt jen Václav Moravec – a fotbal, potažmo hokej!

Tahle paralela není možná jen tak náhodná. Politici se setkají – a národ s napětím zírá: kdo bude drsnější, kdo urve víc vysílacího času, kdo zajímavěji nebo brutálněji urazí svého soupeře, kdo míň respektuje moderátora a nedá si od něho říct – to není jen fotbal, to je přímo ragby! V situaci, kdy naši fotbaloví reprezentanti úplně vypadli ze soutěže, se konečně najde něco napínavého, co člověka pobaví!

Jenže běda! Největší matadoři (jak případné!) výše zmíněného typu politiky vypadli z voleb, popřípadě z politiky již před volbami. Lidem právě tím svým stylem ragby už lezli na nervy. A z toho plyne druhé běda! Nedomysleli jsme, že tím přijdeme o svůj oblíbený triller! A začasté to byla skutečná kriminálka – člověk přemýšlel, kdo dřív vezme pod krkem koho.

Před volbami jsem se dívala na televizní diskuse před spaním – a jako prý Hitchkokovi se mi pak stávalo, že jsem se musela dívat pod postel, jestli tam není nebezpečný politik, který by mi začal vnucovat svůj volební program – buď by mě s ním umlátil, nebo by mi z toho došel dech, nebo by mě z něho kleplo. Usínala jsem tedy pěkně vyklepaná, jako po slušném hororu.

Ale jak se zdá, tenhle čas minul. Když jsem se včera v noci dívala na reprízu Václava Moravce, kde spolu čelní reprezentanti politických stran kultivovaně diskutovali, a Bohuslav Sobotka vysvětloval přátelsky Petru Nečasovi, od čeho ani za nic neustoupí, a Petr Nečas se tvářil nesouhlasně, leč chápavě, a Radek John a Miroslav Kalousek mluvili, jen když na ně přišla řada, a pokud někoho uráželi, činili tak jemně a se vkusem, slza mi skápla po líci a v poklidu jsem začala usínat. Ještě jsem přívětivě pootevřela oko a vnímala, jak Petr Nečas vysvětluje zase Bohuslavu Sobotkovi své limity – a už jsem spala jako mimino. Žádný horor pod postelí.

Znamená to, že všichni přijdeme o své národní ragby? Že za pár týdnů může ČT svůj oblíbený pořad zabalit? Budeme se dívat na pohádku už od dvanácté?

Věřím, že nikoli. Čerpám naději z emocionálního založení některých současných politických superstar. Miroslav Kalousek už své předvedl – má dar urážet lidi, ani neví jak. Radek John svůj díl emocí v televizi už také ukázal – budeme se těšit na pokračování. Vít Bárta se svým stylem humoru jistě mnohé již brzy důkladně vytočí. A kdo ví, jaké další mediální hvězdy po těchhle volbách, které politiku personálně důkladně protřepaly, ještě vyplují na politické nebe.

Nuda to nebude. Tím jsem si jistá.